Únor 2014

Forever in my heart - 6. část

2. února 2014 v 16:40 | Terezz |  Niall

Toto je poslední díl :) ...

"Nialle. Prosím posaď se." řekla jsem mu. Sedl si mezi mě a Harryho.
"Chceme ti něco říct" začal Harry.
"No co? Poslouchám."
"Chtěli jsme ti to říct už dříve, ale bylo lepší, když si to nevěděl a taky si s Harrym myslíme, že by jsi to nepochopil." řekla jsem mu opatrně.
"Hm. O co jde?"
"Harry není tvůj otec." když jsem to dořekla Niall se na mě tak divně podíval jako kdyby obličejem říkal : To určitě lžeš... a taky že jo...
"To není pravda. A nedělejte si ze mě srandu, na to jsem už velký..." pověděl nám.
Nevěděli jsme jak bude reagovat, ale tohle jsme nečekali...
"Nialle! My to myslíme vážně! Já nejsem tvůj otec!" zkoušel ho přessvětšit Harry
"Jo ? A když jste tak chytrý, kdo je tedy můj pravý otec?"
"Niall Horan" odpověděl Harry
"A proč mě opustil?? Kde je??? " zeptal se a asi tomu pořád nevěřil, protože si z toho dělal srandu...
"Je mrtvý... Umřel když ses narodil." řekla jsem mu smutně. Zdálo se, že to pochopil, že si z něho srandu neděláme a poznal na mě, že mě to velmi raní o tom mluvit...
Naštval se. "Proč jste mi to neřekli a tajili??? Žil jsem ve lži. Říkala jsi, že tomu nemám věřit ale já neměl věřit tobě!" rozkřikl se
"Bylo to pro tvoje dobro!" řekla jsem mu.
"Na tom nezáleží. Lhali jsem mi. A já měl Harryho za svého otce. Jste hrozní, ty jsi hrozná. Už tě nechci ani vidět!!!"
"Takhle s mámou mluvit nebudeš!" křikl na něj Harry.
"Ty mi nebudeš říkat co mám a nemám dělat!!! Nejsi můj otec!" Když to dořekl, vztal vzal si klíčky od motorky a šel ke dveřím.
"Nezapomeň si helmu!" křikl na něj Harry. Niall na něj udělal obličej, ale helmu si nevzal. A to byla chyba...

Byla jsem zdrcená z toho, jak se zachoval. Nečekala jsem to...

Asi po půl minutě zvonil telefon a tak jsem to vzala. "Hallo? Je tam paní Anne Horanová?"
"Ano jsem to já děje se něco?"
"Tady nemocnice SV. Lukáše. Váš syn měl nehodu na motorce a leží tady v nemocnici."
"Hned tam budu a děkuji" řekla jsem vyděšeně a zavěsila...
Řekla jsem to Harrymu, ten vzal klíče od auta a jeli jsme...
Když jsme dorazili, rozeběhla jsem se k pokoji kde ležel Niall. Uviděla jsem, že už je vzhůru. Díky bodu. Zeptala jsem se doktora, jestli můžu dovnitř a on řekl, že ano. Už jsem otevírala dveře kdy mě Harry zatáhl za rukáv.
"Anne. Já počkám tady. Vyřešte si to mezi sebou to bude nejlepší... "
Zakývala jsem hlavou a vešla do pokoje. Sedla jsem si k němu. Čekal co se bude dít.
"Nialle, já vím, že to bylo, je a bude pro tebe těžké, ale pochop to, Niall tě měl, má a bude mít rád i přesto, že tu s námi nemůže být. Když ses narodil, hrozně ses mu podobal i teď se mu podobáš. Ty tvoje křišťálově modré oči máš po něm... Harry tě má rád, jako vlastního syna. V životě to tak je. Nemůže být všechno dobré. Nejsem za to ráda, ale tak to prostě chodí a ty to nezměníš. Když nás Niall opustil, byla jsem sama, bylo mi smutno, nikam jsem nechodila, byla jsem jen já a smutek. Nechci aby to tak zase bylo. Chci jen, abys pochopil, že tě měl Niall rád a to se nezmění. Navždy budeme v jeho srdci. NAVŽDY!!!"
Niall mě objal a řekl, že mě nenechá samotnou.
"Já jsem Harryho taky bral za svého otce. Je fajn, ale jak vlastně můj pravý otec vypadal? Vyprávěj mi o něm... " zeptal se mě Niall.
Vytáhla jsem fotku Nialla a podala mu jí. "Byl to zpěvák. Byl ve stejný skupině jako Harry. One direction - 5 teď už jen 4 chlapci, kteří dosáhli svého snu. Chlapcii, kteří dokázali pobláznit miliony děvčat a mezi nimi i mě. Chlapci, jejiž srdce jsou z křišťálu. Chlapci, které miluje skoro celý svět. Chlapci, kteří i když zaniknou NAVŽDY BUDOU V NAŠICH SRDCÍCH."

A tak končí můj příběh, který jsem vám tu vyprávěla. Pro mnohé lidi, je to smutný příběh, pro mě taky, ale těchto několik let mě posílilo. Stala jsem se silnější než na začátku. Začalo to šikanou a skončilo tím, že jsem si uvědomila, co jsem všechno měla. Uvědomila jsem si, že na světě není vždy jen to dobré, ale existují chvíle, kdy jste úplně na dně. Ale i přesto se tomu musíte postavit a žít dál, protože život je moc vzácný na to, abychom ho proflákali se slzami v očích a se zlomeným srdcem.
Svět mi ukázal, že i přes to co se mi stalo, dokázala jsem být silná, vzepřít se a jít dál. A to mě posílilo. A proto, když jste na dně, není to konec světa, život jde dál... a s ním i my..
Život mi ukázal temnou stránku ale i tu světlou a toho si vážím. Jsem smutná ano jsem, ale stalo se to co se stalo a stane se to co se stát má. Nikdo nevíme, kam nás osud zavede, ale můžeme svůj osud změnil. Na to však musí každý přijít sám a zařídit se podle toho.
TAKŽE NEVZDÁVEJ TO KDYŽ SE TI NĚCO NEPOVEDE. ŽIVOT JDE DÁL. NEZASTAVUJ SE NA MÍSTĚ. NA TO JE ŽIVOT JE MOC KRÁTKÝ. BUĎ SVÁ A ŽIVOT SI SÁM PORADÍ. NEŘIĎ SE NIKÝM, JE TO TVŮJ ŽIVOT, TAK SI HO ŘIĎ TY!!! NEDOVOL ABY TĚ NĚKDO OVLÁDAL A NESPOLEHEJ NA OSUD. ZAKONČÍM TENTO PŘÍBĚH NIALLOVYMI POSLEDNÍMI SLOVY: FOREVER IN MY HEART!!!!!!!!

Snad se vám to líbílo :*


Forever in my heart - 5. část

2. února 2014 v 16:36 | Terezz |  Niall
Dny běželi a já začínala být v pohodě. Od té doby co po mém boku byl Harry jsem se cítila v bezpečí. Po jeho boku mi bylo velice dobře. Znovu jsem se zamilovávala a myslím, že Harry to cítil stejně. Kluci na mě viděli, že už nejsem tak smutná jak jsem bývala a z toho měli velikou radost. Málo kdy jsem si už vzpomněla na Nialla. Ale někdy když mi bylo smutno a nikdo se mnou nebyl, sedla jsem si na postel, vytáhla fotky a prohlížela jsem si je. Jak jsme byly ve Francii, ve Španělsku, v Americe atd. Nevím jestli by teď byl Niall šťastný, že jsem se zamilovala do Harryho. Jednoho z jeho nejlepších kamarádů. Ale na sto procent jsem věděla, že jediné co Niall vždy opravdu chtěl, bylo to, abych byla šťastná a to s Harrym jsem. Nemohla jsem posoudit jestli jsem udělala dobře. Jedna strana v mém těla byla proti druhé. Rozum mi říkal ať s Harrym nechodím ale srdce mi říkalo ať jo. Nevěděla jsem čemu věřit. Byla to válka pocitů,vzpomínek a hlavně lásky. Vždy když jsem dole slyšela odemykání dveří, rychle jsem vše uklidila, utřela si slzy a dělala, že se nic nestalo. A tak to šlo pořád dál.

Dny utíkali a najednou bylo malému Niallíčkovi rok. Pak dva roky a náhle tři. Harry se mnou pořád bydlel, ale každým dnem, každou hodinou, každou minutou jsme se sbližovali. Za nějakou dobu jsem už byla v pohodě a dokonce když Harry odešel, nevytahovala jsem fotky a nevzpomínala jsem. Už dávno jsem začala chodit na nákupy a vídat se s kamarádkami. Přesně jak to řekl Liam : Musím žít zase normálním životem.. a to jsem i udělala. Na vše jsem chtěla zapomenout . Ale i kdybych chtěla, navždy budu mít v paměti všechny ty chvíle a navždy si budu pamatovat Niallovo poslední slova před smrtí. "Navždy v mém srdci" opakovala jsem si pro sebe, když mi bylo smutno. Ale snažila jsem se na to co nejvíce zapomenout......
A pak to přišlo. Harry uznal, že už jsem zase v pohodě a tak mě požádal o ruku. Byla jsem hooodně překvapená ale šťastná. Okamžitě jsem řekla ano. A tak jsem prožila znovu, krásný zážitek a úžasný den, ale s jiným člověkem...

V tu chvíli se pro mě život zase trochu změnil. Musela jsem si už konečně připustit že tohle Niall chtěl. Abych byla znovu šťastná. A to jsem mu splnila. Cítím se skvěle a mám v sobě neuvěřitelný pocit. Začala jsem Harryho tedy vydávat za Niallova otce...

Když bylo Niallovi 8 let vrátil se ze školy a pověděl mi : "Mami. Ve škole mi říkali, že Harry není můj pravý tatínek. Že je? Že nemají pravdu.. " koukal na mě těma modrýma očima, které zdědil po tatínkovy. "Ale to víš, že je broučku. Nesmíš tomu věřit. Harry je a navždy bude tvůj pravý otec a moc tě s tatínkem milujeme." řekla jsem mu laskavým hlasem a políbila ho na čelo. Usmál se na mě a odešel.
Uvědomila jsem si, že když jsem mu jednou zalhala, že mu teď v tomto už budu muset lhát pořád. Nechtěla jsem, ale přesně jak to řekl Niall, bylo to pro jeho dobro.
Pokaždé když se Niall vrátil ze školy a pověděl mi, že mu to ve škole zase říkali, jen jsem se usmála a odpověděla mu, že to není pravda a že tomu nesmí věřit. Věděla jsem, že mu to nemůžeme taji věčně. Někdy mu to musíme říct a přiznat se. Přiznat mu, že Harry není jeho pravý otec, ale že je jím Niall, který je už dávno po smrti. Dříve jsme mu to pro jeho dobro říct nechtěli, ale nakonec jsme usoudili, že ho nechceme dále klamat a když jsme si mysleli že je už dost starý na to, aby to pochopil, odvážili jsme se mu to konečně říct........

Forever in my heart - 4. část

2. února 2014 v 16:35 | Terezz |  Niall
"Harry?"
"Anny?" ozvalo se nadšeně ze sluchátka.
"Hele něco bych od tebe potřebovala..." řekla jsem mu.
"Cokoli. Vše splním."
"Svolej prosím tě kluky a přijeďte ke mě. Co nejdřív. Prosím... Potřebuji vám něco říct." poprosila jsem ho.
"Ok. Zachvíli jsme u tebe." řekl mi a zavěsil.
Sedla jsem si na sedačku a přemýšlela, jestli jsem udělala dobře že jsem je pozvala. Ale pak jsem si vzpomněla na Nialla a na to, jak byl Harry štěstím bez sebe, když mě uslyšel. Neviděla jsem ho sice co dělal a určitě byl rád, že jsem celá a že jsem si nic neudělala. Děťátko leželo v jiné místnosti v postýlce a spalo...
Za chvíli jsem už slyšela zvonek a tak jsem šla otevřít. Byli to kluci. Viděla jsem na nich, že jsou smutní. Podařilo se jim to docela dobře zamaskovat, ale já to stejně poznala.Harry stál přímo přede mnou a já ho ze smutku obejmula. Byl teď moje opora. Stejně jako ostatní kluci. Spustila se mi jedna slza, ale já jsem nechtěla aby mě viděli brečet tak jsem si ji nenápadně utřela.
"Pojďte dál." řekla jsem jim.
Vešli a posadili se na pohovku. Liam a Louis na jednu a Harry a Zayn na druhou. Sedla jsem si vedle Harryho, protože tam jedině bylo místo.
"Co potřebuješ Anny? " zeptal se mě Zayn.
"Hele jestli potřebuješ hlídání nebo aby tu někdo z nás přespal tak klidně stačí říct." řekl Louis.
Zakývala jsem hlavou. Nadechla se a začala:
"Ještě předtím než Niall zemřel požádal mě o něco. Je to už dlouho ale teprve teď se o to dokážu s někým podělit." vstala jsem a šla ke dveřím od pokoje, kde spal malý Niall. Zavřela jsem je i když jsem věděla, že to co uslyší si nebude pamatovat. Ale jistota je jistota...
Všichni seděli tiše, připravení na to, co se dozví.
"Takže Niall měl dvě přání... To první bylo aby One Direction nekončilo. Aby jste pokračovali i bez něj.
Mám vám toto vyřídit toto mi říkal... : "Vyřiď jim, že mi byla čest s nimi pracovat, bavit, žít svůj sen. Byly bezva kámoši a nechci aby se něco změnilo. Navždy budu s nimi. Budu je doprovázet na jejich cestách. Prostě kamkoliv kam půjdou, půjdu i já. Nechci aby kvůli mě skončili. Ať pokračují dál. Beze mě to zvládnou. Je to moje přání. ONE DIRECTION NEKONČÍ!!!" "
Rozbrečela jsem se. Harry mi utřel slzu a řekl mi ať pokračuji. Koukla jsem se na Liama a podle mě se mu chtělo taky brečet. Jen to nechtěl dát najevo.
" A druhé přání bylo ať naše děťátko nevyrůstá bez otce. Že si mám najít jiného kluka a vydávat ho za jeho otce." řekla jsem s chvějícím hlasem. Vytáhla jsem si kapesník a vysmrkala se. Nechtěla jsem být za citlivku, ale kdykoli jsem si na něj vzpomněla chtělo se mi hrozně brečet.
Harry mě obejmul a řekl mi: "Anne neplač. Neboj se. všechno bude dobrý. Někoho ti najdeme. "
"Ale já nechci." protestovala jsem.
"Vím že je to Niallovo přání ale já si nechci vzít někoho koho nemiluji. Miluji pořád jeho a tak to i zůstane. NAVŽDY! "
"My víme, že je to pro tebe teď těžké. Pro nás taky ale neboj, nemusíš se do ničeho tlačit. Dej tomu čas. Určitě si někoho najdeš a budeš ho mít ráda." řekl mi Louis a pousmál se na mě.
"Ano, Louis má pravdu. Teď musíš zase začít žít normálním životem. Nesmíš se schovávat. Bude se ti sice od začátku začínat špatně, ale pak to půjde a někoho si najdeš. Neboj! Vše dobře dopadne. " přidal se do rozhovoru Liam.
"Nechceš aby tady chvíli bydlel někdo z nás s tebou, aby ses tolik nebála?" navrhl Zayn.
"No já nevím..." váhala jsem.
Harry se nabídl, že on tu zůstane a ostatní i nakonec já jsme souhlasili.
Po hodině všichni odešli i Harry, který si jel sbalit věci. V tu chvíli jsem nevěřila že se z toho všeho zpamatuji a znovu se dokážu zamilovat ale časem jsem poznala, že i to je možné a za tu dobu co tu Harry byl se mnou jsme se hodně sblížili a znovu jsem, sice pomalu, ale jistě, pociťovala to, co jsem cítila i k Niallovi. LÁSKU....