Forever in my heart - 5. část

2. února 2014 v 16:36 | Terezz |  Niall
Dny běželi a já začínala být v pohodě. Od té doby co po mém boku byl Harry jsem se cítila v bezpečí. Po jeho boku mi bylo velice dobře. Znovu jsem se zamilovávala a myslím, že Harry to cítil stejně. Kluci na mě viděli, že už nejsem tak smutná jak jsem bývala a z toho měli velikou radost. Málo kdy jsem si už vzpomněla na Nialla. Ale někdy když mi bylo smutno a nikdo se mnou nebyl, sedla jsem si na postel, vytáhla fotky a prohlížela jsem si je. Jak jsme byly ve Francii, ve Španělsku, v Americe atd. Nevím jestli by teď byl Niall šťastný, že jsem se zamilovala do Harryho. Jednoho z jeho nejlepších kamarádů. Ale na sto procent jsem věděla, že jediné co Niall vždy opravdu chtěl, bylo to, abych byla šťastná a to s Harrym jsem. Nemohla jsem posoudit jestli jsem udělala dobře. Jedna strana v mém těla byla proti druhé. Rozum mi říkal ať s Harrym nechodím ale srdce mi říkalo ať jo. Nevěděla jsem čemu věřit. Byla to válka pocitů,vzpomínek a hlavně lásky. Vždy když jsem dole slyšela odemykání dveří, rychle jsem vše uklidila, utřela si slzy a dělala, že se nic nestalo. A tak to šlo pořád dál.

Dny utíkali a najednou bylo malému Niallíčkovi rok. Pak dva roky a náhle tři. Harry se mnou pořád bydlel, ale každým dnem, každou hodinou, každou minutou jsme se sbližovali. Za nějakou dobu jsem už byla v pohodě a dokonce když Harry odešel, nevytahovala jsem fotky a nevzpomínala jsem. Už dávno jsem začala chodit na nákupy a vídat se s kamarádkami. Přesně jak to řekl Liam : Musím žít zase normálním životem.. a to jsem i udělala. Na vše jsem chtěla zapomenout . Ale i kdybych chtěla, navždy budu mít v paměti všechny ty chvíle a navždy si budu pamatovat Niallovo poslední slova před smrtí. "Navždy v mém srdci" opakovala jsem si pro sebe, když mi bylo smutno. Ale snažila jsem se na to co nejvíce zapomenout......
A pak to přišlo. Harry uznal, že už jsem zase v pohodě a tak mě požádal o ruku. Byla jsem hooodně překvapená ale šťastná. Okamžitě jsem řekla ano. A tak jsem prožila znovu, krásný zážitek a úžasný den, ale s jiným člověkem...

V tu chvíli se pro mě život zase trochu změnil. Musela jsem si už konečně připustit že tohle Niall chtěl. Abych byla znovu šťastná. A to jsem mu splnila. Cítím se skvěle a mám v sobě neuvěřitelný pocit. Začala jsem Harryho tedy vydávat za Niallova otce...

Když bylo Niallovi 8 let vrátil se ze školy a pověděl mi : "Mami. Ve škole mi říkali, že Harry není můj pravý tatínek. Že je? Že nemají pravdu.. " koukal na mě těma modrýma očima, které zdědil po tatínkovy. "Ale to víš, že je broučku. Nesmíš tomu věřit. Harry je a navždy bude tvůj pravý otec a moc tě s tatínkem milujeme." řekla jsem mu laskavým hlasem a políbila ho na čelo. Usmál se na mě a odešel.
Uvědomila jsem si, že když jsem mu jednou zalhala, že mu teď v tomto už budu muset lhát pořád. Nechtěla jsem, ale přesně jak to řekl Niall, bylo to pro jeho dobro.
Pokaždé když se Niall vrátil ze školy a pověděl mi, že mu to ve škole zase říkali, jen jsem se usmála a odpověděla mu, že to není pravda a že tomu nesmí věřit. Věděla jsem, že mu to nemůžeme taji věčně. Někdy mu to musíme říct a přiznat se. Přiznat mu, že Harry není jeho pravý otec, ale že je jím Niall, který je už dávno po smrti. Dříve jsme mu to pro jeho dobro říct nechtěli, ale nakonec jsme usoudili, že ho nechceme dále klamat a když jsme si mysleli že je už dost starý na to, aby to pochopil, odvážili jsme se mu to konečně říct........
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama