Forever in my heart - 6. část

2. února 2014 v 16:40 | Terezz |  Niall

Toto je poslední díl :) ...

"Nialle. Prosím posaď se." řekla jsem mu. Sedl si mezi mě a Harryho.
"Chceme ti něco říct" začal Harry.
"No co? Poslouchám."
"Chtěli jsme ti to říct už dříve, ale bylo lepší, když si to nevěděl a taky si s Harrym myslíme, že by jsi to nepochopil." řekla jsem mu opatrně.
"Hm. O co jde?"
"Harry není tvůj otec." když jsem to dořekla Niall se na mě tak divně podíval jako kdyby obličejem říkal : To určitě lžeš... a taky že jo...
"To není pravda. A nedělejte si ze mě srandu, na to jsem už velký..." pověděl nám.
Nevěděli jsme jak bude reagovat, ale tohle jsme nečekali...
"Nialle! My to myslíme vážně! Já nejsem tvůj otec!" zkoušel ho přessvětšit Harry
"Jo ? A když jste tak chytrý, kdo je tedy můj pravý otec?"
"Niall Horan" odpověděl Harry
"A proč mě opustil?? Kde je??? " zeptal se a asi tomu pořád nevěřil, protože si z toho dělal srandu...
"Je mrtvý... Umřel když ses narodil." řekla jsem mu smutně. Zdálo se, že to pochopil, že si z něho srandu neděláme a poznal na mě, že mě to velmi raní o tom mluvit...
Naštval se. "Proč jste mi to neřekli a tajili??? Žil jsem ve lži. Říkala jsi, že tomu nemám věřit ale já neměl věřit tobě!" rozkřikl se
"Bylo to pro tvoje dobro!" řekla jsem mu.
"Na tom nezáleží. Lhali jsem mi. A já měl Harryho za svého otce. Jste hrozní, ty jsi hrozná. Už tě nechci ani vidět!!!"
"Takhle s mámou mluvit nebudeš!" křikl na něj Harry.
"Ty mi nebudeš říkat co mám a nemám dělat!!! Nejsi můj otec!" Když to dořekl, vztal vzal si klíčky od motorky a šel ke dveřím.
"Nezapomeň si helmu!" křikl na něj Harry. Niall na něj udělal obličej, ale helmu si nevzal. A to byla chyba...

Byla jsem zdrcená z toho, jak se zachoval. Nečekala jsem to...

Asi po půl minutě zvonil telefon a tak jsem to vzala. "Hallo? Je tam paní Anne Horanová?"
"Ano jsem to já děje se něco?"
"Tady nemocnice SV. Lukáše. Váš syn měl nehodu na motorce a leží tady v nemocnici."
"Hned tam budu a děkuji" řekla jsem vyděšeně a zavěsila...
Řekla jsem to Harrymu, ten vzal klíče od auta a jeli jsme...
Když jsme dorazili, rozeběhla jsem se k pokoji kde ležel Niall. Uviděla jsem, že už je vzhůru. Díky bodu. Zeptala jsem se doktora, jestli můžu dovnitř a on řekl, že ano. Už jsem otevírala dveře kdy mě Harry zatáhl za rukáv.
"Anne. Já počkám tady. Vyřešte si to mezi sebou to bude nejlepší... "
Zakývala jsem hlavou a vešla do pokoje. Sedla jsem si k němu. Čekal co se bude dít.
"Nialle, já vím, že to bylo, je a bude pro tebe těžké, ale pochop to, Niall tě měl, má a bude mít rád i přesto, že tu s námi nemůže být. Když ses narodil, hrozně ses mu podobal i teď se mu podobáš. Ty tvoje křišťálově modré oči máš po něm... Harry tě má rád, jako vlastního syna. V životě to tak je. Nemůže být všechno dobré. Nejsem za to ráda, ale tak to prostě chodí a ty to nezměníš. Když nás Niall opustil, byla jsem sama, bylo mi smutno, nikam jsem nechodila, byla jsem jen já a smutek. Nechci aby to tak zase bylo. Chci jen, abys pochopil, že tě měl Niall rád a to se nezmění. Navždy budeme v jeho srdci. NAVŽDY!!!"
Niall mě objal a řekl, že mě nenechá samotnou.
"Já jsem Harryho taky bral za svého otce. Je fajn, ale jak vlastně můj pravý otec vypadal? Vyprávěj mi o něm... " zeptal se mě Niall.
Vytáhla jsem fotku Nialla a podala mu jí. "Byl to zpěvák. Byl ve stejný skupině jako Harry. One direction - 5 teď už jen 4 chlapci, kteří dosáhli svého snu. Chlapcii, kteří dokázali pobláznit miliony děvčat a mezi nimi i mě. Chlapci, jejiž srdce jsou z křišťálu. Chlapci, které miluje skoro celý svět. Chlapci, kteří i když zaniknou NAVŽDY BUDOU V NAŠICH SRDCÍCH."

A tak končí můj příběh, který jsem vám tu vyprávěla. Pro mnohé lidi, je to smutný příběh, pro mě taky, ale těchto několik let mě posílilo. Stala jsem se silnější než na začátku. Začalo to šikanou a skončilo tím, že jsem si uvědomila, co jsem všechno měla. Uvědomila jsem si, že na světě není vždy jen to dobré, ale existují chvíle, kdy jste úplně na dně. Ale i přesto se tomu musíte postavit a žít dál, protože život je moc vzácný na to, abychom ho proflákali se slzami v očích a se zlomeným srdcem.
Svět mi ukázal, že i přes to co se mi stalo, dokázala jsem být silná, vzepřít se a jít dál. A to mě posílilo. A proto, když jste na dně, není to konec světa, život jde dál... a s ním i my..
Život mi ukázal temnou stránku ale i tu světlou a toho si vážím. Jsem smutná ano jsem, ale stalo se to co se stalo a stane se to co se stát má. Nikdo nevíme, kam nás osud zavede, ale můžeme svůj osud změnil. Na to však musí každý přijít sám a zařídit se podle toho.
TAKŽE NEVZDÁVEJ TO KDYŽ SE TI NĚCO NEPOVEDE. ŽIVOT JDE DÁL. NEZASTAVUJ SE NA MÍSTĚ. NA TO JE ŽIVOT JE MOC KRÁTKÝ. BUĎ SVÁ A ŽIVOT SI SÁM PORADÍ. NEŘIĎ SE NIKÝM, JE TO TVŮJ ŽIVOT, TAK SI HO ŘIĎ TY!!! NEDOVOL ABY TĚ NĚKDO OVLÁDAL A NESPOLEHEJ NA OSUD. ZAKONČÍM TENTO PŘÍBĚH NIALLOVYMI POSLEDNÍMI SLOVY: FOREVER IN MY HEART!!!!!!!!

Snad se vám to líbílo :*

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama